Ke kraniosakrální terapii jsem se dostala v době celkové krize, když už mi bylo tak nesnesitelně, že mě to výrazně omezovalo v běžném fungování.Vždycky to nějak šlo, ale to už mi úplně došla kapacita i zdroje, a nic mi nepomáhalo. O této metodě jsem nic nevěděla, jen jsem doufala, že mi aspoň trošku uleví. K mému překvapení ulevila hodně, a po dalších ošetřeních ještě víc. I když jsem ještě dlouho pořádně nechápala, co se po hodinové relaxaci a mnoha příjemných pocitech v těle vlastně mohlo stát, nebylo to tehdy podstatné.

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykla na vědomí toho, že najednou něco takového v mém životě existuje. Ale brzy jsem pochopila, že to byl jen začátek a mám pokračovat dál. ....

Víte, co je nejlepší na tom, když padnete na dno? Ze dna vede jediná cesta - VZHŮRU

.... Chvíli po mém setkání s touto metodou začínalo dvouleté studium Kraniosakrální biodynamické terapie. Vesmír se postaral opět o geniální načasování a já jsem věděla, že to je to nejlepší, co mě mohlo v tu chvíli potkat. Došlo mi, že tohle jsem chtěla vždycky dělat. Vydala jsem se touto naplňující a transformační cestou poznání, postupného návratu sama k sobě a možnosti pomoci ostatním. Proces změn a poznání je nekonečný, ale cesta je již vědomá a každým dnem smysluplná. Traumatické zážitky nasbírané během života dostaly najednou smysl mimo jiné jako dokonalá příprava pro mé povolání.